15. den

Po rozcvičce a rohlíkovo máslovo šunkové snídani jsme se vydali na dnešní první hru o výhodu.

Vyrazili jsme do lesa a dostali zakázáno mluvit až do konce hry. V lese jsme se rozmístili po skupinkách, tak aby v každé skupince byl jeden člen z každého kmene. Každá skupinka také dostala jeden papírek z úkolem, který si mají po zahájení hry přečíst a co nejrychleji splnit.
Po chvilce čekání hra začala. Rozbalili jsme papírek a koukali na úkol, který zněl “najdi svůj kmen”. Jakmile jsme si náš úkol všichni přečetli, rozeběhli jsme směrem k dalším skupinkám a hledali své soukmenovce. Po chvilce jsme byli všichni a čekali co se bude dít dál. Najedou se celý kmen rozeběhl směrem k táboru a my jsme se jen nechápavě dívali na sebe a přemýšleli, proč tam běží?
Až v táboře se ukázalo, že naši kmenový náčelníci, kteří tuto hru hráli s námi, měli odlišný úkol, než my. Na jejich papírku stálo “seskupete kmen a vraťte se do tábora”...

Po krátké pauze na snídani začala další hra o výhodu. Tentokrát jsme si měli přinést ze stanu ešus a nějaké oblečení, konkrétně pláštěnku, mikinu, tepláky a běhací (ideálně šněrovací) boty. Všechno jsme to položili před sebe na nástupu. Nejprve jsme si zašli naplnit ešus vodou a rozdělili jsme se podle věku, takto jsme si pak postoupali si vedle sebe. Až jsme byli připraveni, dozvěděli jsme se, co vlastně budeme dělat. Našim úkolem bylo obléknout si co nejrychleji vybrané oblečení z toho co jsme si donesli, to ale nebylo všechno, u toho jsme ještě museli držet v jedné ruce ešus s vodou a nesměli ji rozlít. Nevěřili byste, jak těžké je obléknout se jednou rukou a u toho ještě držet ešus s vodou v rovnováze…
I přesto jsme se ale nakonec všichni dokázali obléknout a v následujícím druhém kole i svléknout z doneseného oblečení.

Než přišel na řadu oběd, vydali jsme se za dalším šamanem do lesa. Tento šaman ale nemá rád společnost a snažil se nás odehnat, na jsme se ale nedali a zkusili jsme se k němu připlížit…

Po namáhavém dopoledni přišel konečně na řadu oběd a my jsme si tak pochutnali na pečeném kuřeti s rýží.

Následovala dnešní výzva. Vypravili jsme se do lesa, kde jsme se dozvěděli, že máme za úkol chodit uvnitř kruhu z provázku a při tom posbírat sedm odpovědi na otázky, poté jsme je měli umístit k otázkám na startu.
Vydali jsme se tedy na cestu a při tom vyhlíželi v okolí na stromech zavěšené odpovědi. Ze začátku to šlo celkem rychle, jedna, druhá, třetí… Pak se to ale začalo zpomalovat a my jsme tak museli více přemýšlet, kde jsme ještě nehledali. Nakonec se ale zadařilo a my jsme mohli jít se všemi kartičkami zpět na start. Otázky byli nebyli lehké, takže jsme se při vymýšlení řešení pěkně zapotili, každopádně jsme nakonec řešení našli a mohli jsme se tak odebrat zpět do tábora na večeři.

Vyhládlí po výzvě jsme usedli ke stolu s chleby s rybičkovou pomazánkou a naplnili si jimi bříška. Některým se sice chuťové buňky zdráhali přijmout chleby s touto pomazánku, ale nakonec se i pro ně našlo něco k snědku…

Velkou část večera následně probíhalo osobní volno, při kterém se jako vždy hrály různé sporty, od fotbalu, až po vybíjenou.

Mezitím co jsme si užívali volna, vyřítili se na nás náhle indiáni a než jsme se nadáli, ukradli nám náš oheň. Vypravili jsme se tedy po jejich stopách získat oheň zpět…

Po návratu do tábora jsme ulehli do postelí a znavení usnuli.

Fotogalerie Patnáctý den (16. 7. 2018)