18. den

Tak a máme tu poslední táborový den. Den, který rozhodne o všem. Den, kdy konečně odplujeme z tohoto ostrova.

Hned po rohlíkovo máslovo sýrové snídani jsme se vydali na posvátnou louku, kde jsme se začali připravovat na odplutí.

Hráli jsme hru, kdy z každého kmene byl vybrán jeden náčelník a tři ochránci, zbytek byli útočníci. Útočníci měli koule a měli jimi zasáhnout náčelníka, zatímco obránci měli štíty a měli náčelníka krýt. Běhali jsme po louce a házeli koulemi na náčelníky ostatních kmenů, kteří nám naši snahu opláceli házením koulí na našeho náčelníka.

Po svačině jsme si dali ještě pár kol této hry, pak už jsme ale popadli naše lodě a vydali se s nimi do tábora, aby jsme je mohli spustit do řeky a vyplout na moře.

Cestou nás ale přepadli indiáni a ukradli nám všechno naše zlato, které jsme měli u sebe. Aby toho ale nebylo málo, když jsme došli k táboru, zjistili jsme, že nám ho celý obsadili. Budeme se tak muset k vodě probojovat.
Indiáni se bránili, seč jim síly stačily, ale my jsme byli silnější. Nejen, že jsme dokázali spustit naše lodě do vody, ale dokonce jsme dokázali indiánům ukrást všechno zlato co měli, včetně zlata co nám ukradli.

A bylo dokonáno. Odpluli jsme na lodích pryč z tohoto ostrova zpět do Evropy, zpět domů…

V naší lodní kuchyni se dnes na oběd podávali těstoviny s cukromákem, které určitě po náročném dopoledním výkonu přišli vhod.

Odpoledne jsme věnovali úklidu lodi (tábora) a balení. Museli jsme si všechno přichystat na zítra, protože příjezd do Evropy a přesedání na čtyřkolový dopravní prostředek je naplánován na brzké ranní hodiny, takže nebude ráno moc času na balení. Držte nám palce, ať po cestě někde neztroskotáme a nemusí se tak celý příběh našeho tábora opakovat…

Co by to ale bylo za vítězství bez pořádné oslavy, že jo? Napadá vás, jak by jsme mohli dnešní den nejlépe oslavit? Mno jak jinak, než táborovou diskotékou!
No jo, ale ta už tu byla několikrát… Takže ji nějak musíme vylepšit, ne? Co tedy říkáte na rozlučkovou táborovou diskotékou, doplněnou o opékání špekáčků? To by už šlo? No ještě aby ne. :D

Opekli jsme si tedy špekáčky na večeři, hodili se do gala a vyrazili na diskotékou. Loučení bývá těžké, i když jsme spolu byli jen pár dní, vytvořili jsme si mezi sebou různá přátelství a přeci jen je těžké se se všemi zase na rok rozloučit.
Někteří se těší domů, jiní by zase v našem táborovém světě zůstali alespoň ještě o týden déle. Pro všechny ale náš tábor končí stejně. Vítězstvím nás všech, které si můžeme zase příští rok zopakovat. Vítězstvím, na které můžeme i v dospělosti vzpomínat. Vítězstvím, které se třeba někdy i v našem reálném životě vyplní.

Ale dost už toho povídání… Je čas jít spát… Já vím, já vím, chtěli byste ještě další pokračování. Však nebojte, bude. Příští rok se zase všichni znovu setkáme a vytvoříme společně další takovýto příběh. Ale teď už honem všichni spát. :)

PS: Zítra večer ještě vyjde poslední rozlučkový díl táborového deníku, tak si jej nezapomeňte přečíst.

Fotogalerie Osmnáctý den (19. 7. 2018)