INFORMACE O PŘÍJEZDU Z TÁBORA !!! ZMĚNA - PŘÍJEZD DO BRNA UŽ V 10:30 hod.!!!
Prosíme rodiče, aby zkontrolovali místo příjezdu z tábora svého dítěte a případně nahlásili změnu!
Seznam dětí, místo příjezdu a telefonické spojení je uvedené v TABULCE.
Kapitoly táborového deníku: 1.den; 2.den; 3. den; 4. den; 5. den; 6. den; 7. den; 8. den; 9. den; 10. den; 11. den; 12. den; 13. den; 14. den; 15. den; 16.den; 17.den; 18.den; 19. den
Odkaz na celkovou fotogalerii zde.
také nikdy nezklame :-) ... ale obsahuje jen výběr fotek.
Poštovní adresa: LDT ZNAS Uhřínov, 594 41 Uhřínov
Táborový telefon: + 420 721 130 299
Jak psát dětem maily: jako každý rok můžete posílat maily táborníkům. My je vytiskneme a předáme dětem na nejbližším nástupu jako běžnou poštu. Jen prosíme omezte velikosti případných příloh-barevných obrázků. Jsme v lese a připojení je přeci jen omezené.
Do předmětu napište jméno a příjmení !!!
Mailová adresa táborníků je : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Příklad: Novák Pavel - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. V případě sourozenců se stejným příjmením pak: prijmeníTato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1. den
Ahóóój, vítali jsme táborníky při výstupu z autobusu.
Nejprve byli všichni táborníci rozděleni do stanů, ve kterých se tak mohli ihned zabydlet. Mezitím, co se v kuchyni dochystával uvítací oběd v podobě zeleninové polévky a guláše s knedlíkem, se táborníci pustili do seznamovacích her.
Po obědě a poledním klidu šli táborníci do lesa, kde se jali vyklízení lesa, tak aby byl připravený na naše osmnáctidenní dovádění při různých hrách.
A to už tu byla večeře v podobě chleba s paštikovo-máslovou pomazánkou, po níž následovalo osobní volno, při kterém se již smrákalo a blížil se tak začátek naší první opravdové táborové hry.
Jakmile se setmělo, vydali se táborníci na louku do lesa, kde se rozdělili se do pěti kmenů a ocitly se tak na začátku "Hry o přežití"...
Fotogalerie První den (2. 7. 2018)
2. den
Po včerejší noční hře nastala mrazivá noc, brrr. Všichni jsme ji ale ve zdraví přečkali.
Den začal, jako každý všední den, rozcvičkou, následovanou snídaní - rohlík s medovo-máslovou pomazánkou.
Pak to ale začalo být zajímavější… Jednotlivé kmeny se totiž vydaly na prohlídku okolí. Každý kmen tak dostal přidělenou lokaci, kterou měl prohledat a zmapovat, přitom se přitom snažil najít pramen vody.
I přesto, že né všechny kmeny byly při hledání pramene vody úspěšné, se dokázaly všechny kmeny v plném počtu vrátit do tábora, a tak mohl začít oběd...
Na oběd si dnes kuchaři pro nás připravili řízky s bramborem. Poté, co jsme si všichni pochutnali na obědě, se jednotlivé kmeny vydaly hledat jídlo na večeři. Po návratu z lovu a krátkém osobním volnu, jsme nalovené jídlo v podobě špekáčků snědli.
Po večeři následovalo táborové kino, ve kterém jsme shlédli první díl filmu “Robinson Crusoe”.
Ještě, než jsme šli po promítání spát, proběhl večerní nástup, ale pak už jen honem vyčistit zoubky a šup do postele. :)
Fotogalerie Druhý den (3. 7. 2018)
3. den
Po prodlouženém budíčku, který dnes proběhl o hodinu později a řádné rozcvičce jsme se všichni dosyta najedli rohlíků s máslem a tvrdým salámem.
Celý zbytek dopoledne pak strávily jednotlivé kmeny vymýšlením svého názvu, vlajky a pokřiku.
Následoval oběd - čočková polévka a špagety, po němž se všichni odebrali na lov. Lovili se aguti, kapibary a okapi, které chránily pumy. Až bylo naloveno, vydali jsme se na večeři, na kterou byl chleba se sýrovou pomazánkou.
Den jsme nakonec zakončili diskotékou - odměnou za vydařený lov.
Fotogalerie Třetí den (4. 7. 2018)
4. den
Konečně se nám trochu oteplilo, takže jsme se všichni mohli vyspat do růžova a vykročit hned z postele pravou nohou.
Po dnešní snídani se jen zaprášilo a není se čemu divit, jen málokdo by si nepochutnal na rohlících s máslem a šunkou.
Pro všechny kmeny je dnešek velkým dnem - čeká je první výzva, při které budou moci získat první body. Je proto nutné, aby se na tuto výzvu řádně připravili. Všichni se tak dopoledne vypravili trénovat svou hbitost, a to formou prastarého indiánského souboje - “Kámen, nůžky, papír, běž”, tak aby byli na tuto výzvu připraveni.
Mezitím, co se jednotlivé kmeny připravovali na výzvu, byla v potůčku, který teče kolem tábora nalezena zlatá žíla, a tak se všichni ještě před obědem vydali rýžovat zlato ze Svatoslavského potoka.
Protože se blížil čas oběda a protože se na odpolední výzvu prostě nemůže jít o hladu, přišlo dnes na řadu velmi oblíbené jídlo - špenát.
Dnešní den, jak se po obědě ukázalo, je od našeho příjezdu zatím nejteplejším, a tak jsme se rozhodli trochu si zchladit krev v žilách před nadcházející výzvou, a to krátkým kolem vodních her.
Ale pak už se všechny kmeny odebraly na louku za tábor, kde začala jejich první výzva - “ocáskovaná”. Úkolem při této výzvě bylo v zápasu zneškodnit soupeře - jiný kmen, a to vytažením “ohonů”, které byly tvořeny utěrkami, všem protivníkům.
Jako večeře nám tentokrát posloužily chleby s paštikou, které sice mizely pomaleji, než dnešní snídaně, ale nakonec se přece jen všechny ztratily.
Na závěr dne jsme shlédli v táborovém kině první polovinu druhého dílu filmu “Robinson Crusoe”, ale pak už honem do postele a pořádně se po dnešním výkonu vyspat. :)
Fotogalerie Čtvrtý den (5. 7. 2018)
Celotáborová hra – příběh (1. - 4. den)
Děti byly vysazeny na neznámem ostrově v Jižní Americe, aby se zúčastnily souboje o přežití. Byly rozděleny do 4 kmenů, které pro ně budou po čas tábora jako rodina. Mají k dispozici jen základní vybavení a nářadí. Nemají zdroj pitné vody, jídlo mají jen na několik dní. Naštěstí jim byl ponechán oheň – nemusí se tedy bát, že v noci umrznou. Nikdo však neví, co se skrývá v nedaleké džungli a také, zda je tento ostrov tak pustý, jak se zdá.
Každý kmen opatruje Rada starších, složená z náčelníka a dvou poradců. Bude je vést a dávat jim rady, jak při boji o samotný život, tak i o výsluní pozici na tomto ostrově. Kmeny musí spolupracovat, aby si dokázaly zajistit základní životní potřeby, jako je voda, jídlo a bezpečí. Budou však také soupeřit mezi sebou o výsadní postavení nejsilnějšího kmenu na ostrově, a to formou zápasení ve VÝZVÁCH, kterými se místní domorodci zlepšují ve svých dovednostech. Každá výzva bude zaměřena na nějakou dovednost. Tento kmen s nejlepší pozicí na konci tábora získá titul „Poslední přeživší“ a věčnou slávu (Tabule vítězů).
Den druhý:
Tímto dnem začalo pro táborníky jedno velké dobrodružství. Člověk bez vody nepřežije déle, než 3 dny. Dopoledne tedy nově vytvořené kmeny našly pramen čisté vody a zmapovaly svoji část ostrova. Večer na Kmenové radě obdržely odměnu ve formě kmenových šátků, látky a fixů na textil na výrobu svých vlajek. Člověk přežije bez jídla až 30 dní, nicméně přeživší měli po náročném mapování svého nového teritoria hlad, a tak se vypravili na lov. V lese objevili hejno Bukáčků malých (Ixobrychus minutus). Lov dopadl nadmíru úspěšně, a tak si malí trosečníci mohli večer pochutnat na vlastnoručně opečeném ptactvu.
Den třetí:
Každý správný kmen by měl mít svůj název, vlajku a bojový tanec. Tyto nezbytnosti si trosečníci vyrobili dopoledne na místě, které si vybrali ve svém teritoriu pro stavbu vlastní základny.
Aby si přeživší vytvořili větší zásoby jídla, vydali se odpoledne opět na lov. Posíleni novými zkušenostmi se kmeny vydaly dnes na o něco ambicióznější lov. Tentokrát lovili aguti, kapibary a okapi a vrátili se dokonce i v plném počtu, lze tedy i tento lov považovat za úspěšný a takto se jim podařilo zásobit jídlem na několik dalších dní.
Sůl je v Jižní Americe velice cenná a dříve se s ní dalo vyvážit dokonce samotné zlato. Trosečníci tedy prozíravě využili okolních solných plání k těžbě a zakoupili si za tuto nezbytnou komoditu od kuchařů večerní program ve formě nefalšované indiánské diskotéky. Ačkoliv byla kratší než obvykle, přeživší si ji nadmíru užili a ihned po večerní Kmenové radě usnuli jako dudci. Noční teploty byly konečně přívětivější a trosečníci si tedy mohli užít komfortu teplé letní noci.
Den čtvrtý:
Konečně je to tady! Dnes budou moci kmeny konečně poměřit své síly ve Výzvě! Každý se už nemůže dočkat odpoledního zápolení, avšak další ohromující skutečnost vyšla na světlo. Při cestě na latrínu uviděl jeden z kuchařů v potůčku cosi lesklého. Už, už se připravoval vyplísnit nejbližšího náčelníka za znečišťování vážené Pača Mama (Matka Země), když v tom si uvědomil, na co se to vlastně dívá. V řece protékající přímo naším táborem se třpytilo drahocenné ryzí zlato! Trosečníci tedy dopoledne nelenili a chopili se svých víček od ešusů, aby do oběda zvládli pro svůj kmen vyrýžovat co nejvíce zrnek zlata. Nejvíce se toto podařilo červenému kmeni Mogo Mogo, který vytěžil neuvěřitelných 326 zrnek ryzího zlata! Za nimi se pak umístili kmeny Wlci (modrá, 315), Byzombi (zelená, 203) a Zmijozel (žlutá, 164).
Odpoledne po rychlém osvěžení formou vodních her se kmeny konečně společně odebrali na první výzvu o body dominance do celotáborové hry a o výsadní postavení na ostrově. Výzva byla zaměřena na hbitost přeživších. Tuto dovednost ovládl kmen Byzombi a večer na Kmenové radě byl oficiálně jmenován do pozice prozatím nejmocnějšího kmene. Tam také kmeny zjistily, že po zbytek tábora si musejí submisivní kmeny vykupovat mír zrnky zlata právě od dominantního kmene, který doposud ve Výzvách prokázal největší fyzickou i psychickou zdatnost.
Programový vedoucí
5. den
Po velmi teplém dni nastala i velmi teplá noc, všichni se tak mohli v klidu vyspat do dalšího, tentokrát už chladnějšího dne.
I přestože nás včera meteoroložky varovaly, že u nás asi bude pršet, ráno se zatím obešlo bez deště, a tak se všechny kmeny hned po snídani, na kterou nám posloužily rohlíky s marmeládou, vydaly na svá oddílová místa. Aby se tam ale nenudily, dostaly s sebou pár úkolů…
Všechny kmeny již mají své oddílové místo, jméno a svůj bojový tanec. Jsou tu ale stále nějaké resty, proto kmeny dostaly za úkol dokončit svoji vlajku a pokračovat v tvorbě svých přístřešků. Také si musí najít skrýš pro svoje zlato (získané při rýžování zlata), tak aby jim je jiné kmeny nemohly ukrást.
Každý přeživší (člen kmenu) také má svou “příručku přeživšího”, ze které se tak může ve zbylém čase učit.
Před odpolední hrou je potřeba nabrat další síly, nemůžeme tak vynechat z dnešního programu pořádný oběd - frankfurtskou polévku a rizoto po francouzsku, následovaný poledním klidem, kdy si trosečníci odpočinou a budou tak připraveni vrhnout se do další výzvy.
Některým přeživším již docházejí síly, proto se odpoledne vypravili nasbírat různé divoké bobule, aby jim z nich mohli kuchaři večer uvařit elixír síly. Všechny kmeny se večer podělily o tento elixír při večerním programu u ohně, kdy děti poslouchaly vypravování o rozmanitosti přírody v Jižní Americe a dozvěděli se něco o Incké říši a jejím rozvratu. Tyto užitečné informace, které si budou moci přečíst ještě několik dní na nástěnce, se jim budou hodit v následujících výzvách, a proto všichni přeživší napínali uši a žhavili mozkové závity.
Během této přednášky postupně samostatně odcházeli po stezce do čarovného lesa, aby se poklonili šamanovi a poprosili ho o přízeň duchů v příštích dnech.
Každý, kdo se navrátil z cesty za šamanem, dostal chléb s vaječnou pomazánkou a teplý čaj. Tyto si poté spořádali u ohně při poslechu přednášky.
Po kmenové radě, která dnes proběhla netradičně přímo u ohniště, už přeživší pospíchali na zuby a do spacáků, aby mohli po poslechu melodie večerkové trubky konečně usnout.
Fotogalerie Pátý den (6. 7. 2018)
Fotky z: Návštěva šamana 2018
6. den
Dnes hned po vydatné snídani, na kterou nám posloužily rohlíky s máslem a strouhaným sýrem, začala příprava na velkou výpravu - celodenní výlet, jinak též zvaný “celodeňák”. Důvody výpravy jsou jasné, je potřeba prozkoumat co největší část ostrova, na kterém naše kmeny přebývají. Přeživší se tak rozdělili do tří skupin podle věku a vybaveni zásobou jídla a pití se vydali prozkoumávat okolí.
Rozhodně jsme se nenudili, přeci jenom prohledat vzdálené kraje není žádná sranda. Vyhýbat se né zrovna přátelským motorovým vozidlům, vyhledávat ty správné cestičky a vyrovnávat se s vyčerpáním při cestě zpět tak jenom podtrhují důležitost této operace.
Ať už se ale na to díváte jakkoli, musíte uznat, že není nad to, dát si na oběd uprostřed pole zasloužený chleba s paštikou či sýrem a salámem.
Po náročné cestě se nakonec všichni vrátili zpět do tábora, kde si konečně mohli odpočinout a posilnit se obědovečeří, na kterou nám posloužil holandský řízek s bramborem.
Na závěr dne pak bylo připraveno pro naše unavené účastníky dnešní výpravy táborové kino, ve kterém shlédli druhou polovinu druhého dílu filmu “Robinson Crusoe”, následovaný zajímavou přednáškou o noční obloze.
Den jsme nakonec uzavřeli jako obvykle kmenovou radou, po které naši přeživší zámiřili rovnou do hajan.
Fotogalerie Šestý den (7. 7. 2018)
7. den
Tak a máme tu neděli. Proč je to důležité, když jsme uprostřed ostrova? No přece protože v neděli ráno není rozcvička! Naši přeživší tak můžou hned po ranní hygieně jít na snídani!
I snídaně dnes byla trochu odlišná. Místo toho, aby byly na stolech již připraveny chleby či rohlíky s nějakou pochoutkovou pomazánkou, byly tentokrát chleby připraveny vedle výdeje čaje, kde si je přeživší brali společně s čajem. Byly dnes totiž na výběr dva druhy pochoutek pokrývajících chleby. Jednak to bylo máslo s plátky vajíček, pak tu ale také byla druhá možnost, a to máslovo-paštiková pomazánka.
Ani na ranním nástupu, který následoval po snídani, jedinečnost tohoto dne neskončila. Naši kuchaři se totiž rozhodli vyhlásit soutěž. Všechny kmeny mají svůj bojový tanec, soutěžit se tak bude o nejpovedenější bojový tanec. Kuchaři za to na oplátku slíbili, že vítězi připraví pizzu.
Aby jste ale, moji milí čtenáři táborového deníku, o takovouto podívanou, jakou náš ostrov ještě neviděl, úplně nepřišli, budete se moci hned po soutěži těšit na video záběry z této soutěže v naší fotogalerii.
Také jsme se na nástupu dozvěděli, že odpoledne proběhne další výzva.
Protože ale pořádný výkon, jaký soutěž o nejlepší bojový tanec vyžaduje, potřebuje svůj čas na přípravu, vydali se kmeny na svá oddílová místa, kde měli za úkol procvičit si svoje bojové tance. Mimo to si také některé kmeny vylepšovaly svoje vlajky, či se učili ze svých příruček.
Oběd dnes jistě ”potěšil” náš dnešní služební oddíl. Přeci jenom umýt hrnce po “červeném peklu”, jak se při umývání nádobí u nás říká rajské omáčce, není až zas taková sranda. Ve výsledku jsme tak po polévce dostali všichni k rajské omáčce také pár knedlíků a kousků masa a dnešní oběd byl na světě.
Po dobrém obědě je potřeba trocha dobrého odpočinu v podobě obvyklého poledního klidu, po kterém přišly na řadu odpolední hry. Všichni jsme se tedy vypravili na “posvátnou louku” a připravili se na další hromadu zábavy.
Nejprve kmeny mezi sebou soupeřily v orientaci ve hře o výhodu. Hra spočívala v tom, že každý z kmene si měl zakrýt oči šátkem, třikrát se otočit a pak jít a bouchnout paličkou do bubnu svého kmene (klackem do hrnce). Něco mi říká, že tak, jak jsme se nasmáli při této hře, tak se už na tomto táboře asi nezasmějeme. Chápejte, sledovat své soukmenovce, jak míří na jinou stranu, než je jejich buben, prostě pobaví…
Aby to ale neskončilo jen jednostranně, tak si tuto hru po dětech vyzkoušeli i vedoucí. Zábava tak mohla pokračovat ještě o chvilku déle.
Nakonec se kmeny utkaly ve výzvě o body dominance, kde své právě nabyté dovednosti zúročily. Každý kmen vytvořil loď (členové si stoupli do řady za sebe a chytili se) a všichni, kromě posledního - navigátora, si zavázali oči. Úkolem pak bylo navigovat svou loď a střílet po soupeři prvními členy kmenu v řadě.
Nouze o zajímavé situace rozhodně nebyla. Srážky lodí, nechtěně výstřely, či špatně pochopené povely navigátorů tak jenom zvyšovali obtížnost celé výzvy.
Po večeři, dnes v podobě chlebů s obětní pomazánkou, se jen zaprášilo a tak zbyl i dostatek času na večerní program. Na jaký? No přeci na oblíbenou táborovou diskotéku!
Nemůže ale přece být každá diskotéka stejná, že? Tak či tak, tato diskotéka měla minimálně jednu zajímavost. Proběhla totiž během ní soutěž o nejšílenější fotku. Přeživší se tak mohli chodit fotit do našeho “profesionálního” fotokoutku.
Fotogalerie Sedmý den (8. 7. 2018)
Fotky z: Soutěž o nejšílenější fotku 2018
8. den
Dneska jsme se hned po snídani, tvořenou rohlíky s máslem a tvrdým salámem, pustili do hry o výhodu. Ve hře bylo úkolem každého kmene donést na svou deku před stany co nejvíce předmětů, jejichž název začíná na písmeno, které je vždy před začátkem kola náhodně vybráno. Přeživší tak běhali sem a tam a hledali ve svých stanech ty správné věci, aby získali co nejvíce bodů. Po skončení hry následoval krátký úklid ve stanech.
Následovala hra o výhodu s názvem “Módní policie”, oblíbená hra, ve které se každý přeživší snaží nasbírat a přenést do misky svého kmene co nejvíce bodů (papírků), které se dají získat na pár stanovištích splněním úkolu, aby to ale nebylo tak jednoduché, tak přeživší nesoucí bod jsou chytáni opicemi a pumami s tím, že pumy chytají pouze přeživší bez banánu (boty v ruce) a opice chytají pouze přeživší s banánem. Dopoledne jsme tak celé proběhali po táboře, sháněním bodů pro svůj kmen a těšili se, co za výhody nakonec dostaneme.
I přes všechno to běhání jsme ale na oběd nezapomněli, takže jsme si dnes mohli pochutnat na nudlích s mákem a cukrem.
Odpoledne jsme se dozvěděli, že v uhřínovské zátoce našeho ostrova ztroskotala loď, vydali jsme se ji tedy prozkoumat a zjistili, že obsahuje různé materiály, které by jsme mohli využít na stavbu, každý tak sbíral seč mu síly stačily, aby jeho kmen získal co nejvíce materiálu. Bohužel nás ale ještě před dokončením sběru vyhnalo počasí, začalo se smrákat a než jsme došli do tábora, už poprchávalo.
Uspořádali jsme si tedy po zbytek odpoledne kasíno. Každý přeživší dostal pár kousků platidla a šel zkusit své štěstí. Hráli se karty, kostky či třeba piškvorky. Na konci pak každý odevzdal svůj zisk a umístil se tak na nějakém místě v žebříčku nejlepších hráčů.
Mezitím přestalo pršet, takže večeře již mohla proběhnout běžným způsobem. Na večeři dnes byl párek v rohlíku, jinak též zvaný “horký pes”. Mňam, to jsme si pochutnali. :)
Dnešní den jsme nakonec uzavřeli dvouhodinovým osobním volnem, které bylo v poslední době velmi často nahrazováno jiným večerním programem, jako třeba diskotékou, kinem či noční hrou. Hrála se tak vybiša, fotbal a jiné skupinové sporty dle výběru přeživších...
Fotogalerie Osmý den (9. 7. 2018)
Fotky z: Táborové pitvoření 2018
9. den
Přes noc hodně pršelo, takže jsme se dnes probudili do mokra.
Po rohlíkové snídani namazané máslem a posypané strouhaným sýrem jsme si posbírali pláštěnky a různé náčiní na stavbu přístřešku a vydali jsme se dostavět svoje přístřešky pomocí materiálů, které jsme získali včera ze ztroskotané lodi.
Bohužel jen chvilku poté, co jsme došli do lesa a začali s nějakou rozumější prací začalo pršet, a tak jsme se zase vrátili do tábora a začal náhradní (“dešťový”) program.
Nejprve jsme nažhavili táborové kino a shlédli animovaný film “V hlavě”, následovaný krátkým videem o životě indiánů.
Blížil se nám čas oběda, a tak jsme si přinesli ešusy a dali si kuřecí vývar následovaný plátkem masa s rýží. Alespoň něco teplého nás tak během studeného a deštivého dne mohlo na chvilku zahřát v bříšku.
Odpoledne, po odpoledním klidu, který dnes poprvé proběhl ve stanech, jsme si zahráli po skupinkách šest různých stolních her. Hrálo se všechno možné, od matematické hry “100”, přes “jméno město zvíře věc”, až po různé karetní hry. Každý se tak mohl naučit nějakou zajímavou stolní hru.
Na večeři jsme si dnes dali chleby se šunkou a po krátkém volitelném sledování vysílání ČT4 v táborovém kině jsme se nakonec vydali dříve spát tak, aby jsme po tomto nelehkém dni (z pohledu počasí) pořádně odpočinuli.
Fotogalerie Devátý den (10. 7. 2018)
10. dne
Počasí nám stále moc nepřeje, takže jsme se opět probudili do mokra. Od rána mám chvilkami poprchá, ale naštěstí zatím nějak hodně neprší. I tak ale máme pláštěnky v pohotovosti, kdyby se něco přihnalo.
Rohlíky máznuté máslem s plátky tvrdého salámu nás dnes zasytily při snídani, po které se jako obvykle jen zaprášilo.
Ještě předtím, než jsme začali s něčím zajímavým, bylo potřeba oškrábat brambory, popadli jsme tedy škrabky a pustili se do škrábání. Přece, hrálo se o výhodu, kterou získá oddíl, který bude mít ty brambory nejdříve hotové.
Až bylo vše připraveno, vydali jsme se na svá oddílová místa, kde jsme dokončovali stavbu svých přístřešků. Všechno bylo mokré - dřevo, zem… Všichni jsme se tak museli hodně snažit, aby jsme stavbu dokončili.
Mimo pár přeháněk jsme tak dopoledne přečkali bez většího deště…
Vrátili jsme se až na oběd - kdo by si nedal sekanou s bramborem. Mezitím co jsme odpočívali po obědě v odpoledním klidu, začal se k nám na radaru blížit nehezký deštíček, který nakonec dorazil v dobu, kdy jsme si domlouvali taktiku na odpolední výzvu. Kvuli dešti tak nakonec odpolední výzva neproběhla a my jsme se místo ní usadili v našem táborovém kině.
Sledovali jsme komedii “RRRrrrr!!!”. Mezitím ale přestalo pršet a my jsme se tak po večeři, na kterou jsme si dali hermelínovou pomazánku, vypravili sbírat houby. Však všichni víme, jak po dešti rostou…
Po návratu jsme dokoukali konec rozkoukané komedie, zašli na obvyklou kmenovou radu a šli spát s doufáním, že se zítra probudíme do hezčího počasí.
Fotogalerie Desátý den (11. 7. 2018)
Celotáborová hra - příběh (5. - 10. den)
5. den:
Trosečníci získali nečekané bohatství ve formě zlata, avšak doposud nenarazili na žádnou civilizaci, se kterou by tento kov mohli směnit. Pro jejich evropskou pošetilost si však okamžitě po sečtení výsledků těžby začali navzájem jejich majetky závidět. Je to boj. Po doladění posledních detailů vlajek, které jsou chloubou celého kmene, zvelebování svojí základny v lese, budování skrýše na zlato ve svojí základně (jeden nikdy neví) a studiu Příruček přeživšího byli všichni trosečníci natolik vyčerpáni, že vyhledali v posvátném lese šamana a poprosili ho o lektvar síly a přimluvení se u duchů džungle o ochranu v následujících dnech. Nasbírali pro něj potřebné bobule a byliny, šaman jejich prosby vyslyšel a trosečníci šli po vypití elixíru síly dočerpat síly vydatným spánkem.
6. den:
Hned následující den tyto síly a ochranu duchů potřebovali, neboť se vypravili na nebezpečnou cestu za cílem prozkoumat ostrov hlouběji do jeho nitra. Pro tento náročný úkol se na okamžik odložila kmenová nevraživost a trosečníci vyrazili ve třech skupinách podle věku nehledě na kmenovou příslušnost vstříc neznámému dobrodružství. Na cestě narazili na zajímavou stopu po civilizaci, a sice jakousi indiánskou abecedu. Kdoví jestli jim tato k něčemu v budoucnu bude, ale je to jasný důkaz toho, že na ostrově nejsou sami.
7. den:
V džungli je nezbytné umět se pohybovat tiše, přesně a rychle, a to i v noci při téměř nulové viditelnosti. Trosečníci si toto dobře uvědomili a už od rána trénovali na odpolední výzvu zaměřenou právě na orientaci po slepu. Díky osvědčené indiánské hře Torpéda poměřili síly a vítězně tentokrát vyšel modrý oddíl Wlci náčelníka Kouřícího Vlka.
8. den:
Dnes se zjistilo, že nedaleko našeho sídla v noci ztroskotala větší loď a pobřeží je plné dřeva, hřebíků, plachet a cenného provazu. Tyto komodity mají pro naše trosečníky neuvěřitelnou hodnotu, a proto nelenili a vydali se je sbírat. Přes nevůli divokých šelem, v jejichž teritoriu se neznámí vetřelci pohybovali, dokázali nakonec uzurpovat nějakou tu plachtu a hřebík.
9. a 10. den:
Hned dopoledne následujícího dne vyhnal silný déšť kmeny od stavby svojí základy zpět do tábora, kde po dva dny pršelo. Příběh celotáborové hry se tedy příliš neposunul, nicméně alespoň mladí přeživší potrénovali mozkové závity při stolních hrách a utužili kolektiv. Paradoxně bouřky, které nás dva dny sužovaly, byly z příběhového hlediska pouze ticho před bouří…
Programový vedoucí
11. den
I přesto, že dnešní noc nepatřila mezi nejteplejší, jsme ráno opět vyskákali z postelí a připraveni na jakoukoliv výzvu jsme se vydali na rozcvičku. Dnes se nám totiž splnilo včerejší večerní přání a my jsme se probudili do hezkého dne.
Na snídani jsme si dali rohlíky se šunkou a vydali se na oddílová místa, kde jsme dolaďovali přístřešky, cvičili bojový tanec a divadlo na soutěž. Z obojího se můžete těšit na videa, která se po soutěži objeví ve fotogalerii.
Dlouhé těstovinové jídlo s názvem špagety jsme si dnes dali na oběd a po odpoledním klidu jsme se vydali na posvátnou louku připravit se na dnešní výzvu.
Hrála se “vlajkovaná”, dnes se ale poprvé hrála na louce v otevřeném prostoru - dříve se hrávala v lese. Všichni jsme tak museli zahodit své z předchozích let naučené taktiky a zkoušet nové způsoby, jak efektivně obrat soupeře o vlajky a přitom nepřijít o své. I když jsme se ve výsledku neobrali o tolik vlajek, jako bylo ve zvyku, věřím že jsme si všichni výzvu užili.
Po návratu jsme měli na večeři možnost vybrat si mezi chleby s rybičkovou pomazánkou nebo chleby s máslem a šunkou. Každý si tak přišel na své.
Večer k nám nakonec přišli na návštěvu skauti z tábora poblíž nás. Shlédli společně s námi přednášku o zatmění a poté hráli na kytaru a všichni jsme zpívali.
Než jsme šli spát, přišla na řadu kmenová rada, po které šla většina z nás spát, jen nejstarší se ještě sešli u ohně, kde se dozvěděli, že nás objevili piráti (skauti) a že na nás dnes zaútočí, musíme proto ochránit naše zlato. Domluvili jsme si tedy půlhodinové hlídky, které hlídali truhly se zlatem (misky rozmístěné po táboře).
Chodili jsme tak půl hoďky po táboře a chytali piráty, kteří se snažili připlížit k našemu zlatu. Nebylo to lehké, byli na nás dobře připravení, takže se jim podařilo hodně našeho zlata odnést. Nevěšíme ale hlavu, velkou část zlata jsme měli ukrytou mimo tábor a piráti ho neobjevili, takže si sebou pouze odnesli zlato, které jsme měli v táboře.
Fotogalerie Jedenáctý den (12. 7. 2018)
12. den
Opět jsme se probudili do hezkého slunného dne. Dali jsme si obvyklou rozcvičku a šli jsme na snídani.
Když jsme došli k výdejnímu okénku, zjistili jsme, že dnešní snídaně bude tak trochu speciální. Dnes jsme totiž nedostali jen nějaký namazaný rohlík či chleba, dnes jsme dostali na víčko od ešusu trochu jogurtu a meruňkového pyré a šli jsme si sednout. Na každém stole byli rohlíky a my jsme je mohli přikusovat k jogurtu.
Vydali jsme se na posvátnou louku, kde jsme cvičili házení ufem a běhání. Až jsme byli řádně připraveni, začala výzva. Znáte “ufobal”? Takovou tu kombinaci ufa a kolektivního sportu? My jo, a moc jsme si ho užili. :)
Vrátili jsme se až na oběd. Po výdeji energie při ufobale nám tak přišel chutný oběd vhod. Však kdo by si nedal Segedínský guláš s houskovým knedlíkem.
Ještě před poledním klidem proběhla dražba. Nebyla to ale jen tak obyčejná dražba. Nejen, že se dražilo poslepu (nevěděli jsme na co přihazujeme), ale navíc jsme mohli získat pro svůj kmen materiál na štíty.
Následný polední klid jsme si trošku prodloužili. Asi nám vedoucí připravovali nějakou složitější hru…
Odpoledne jsme hráli hru o výhodu. Vyráželi jsme po jednom z kmene hledat v lese zadané písmeno z Morseovy abecedy. Vyzkoušeli jsme si tak naše dovednosti, které jsme se naučili z příručky a zjistili, která písmena nám ještě nejdou.
Hned po večeři, na kterou jsme si dali rohlíky se sýrovou pomazánkou, jsme se začali chystat na táborovou diskotéku. Všichni jsme se těšili, takže jakmile začala hrát první písnička hned jsme šli tancovat.
Dnešní diskotéka byla trošku zajímavější, než ty minulé. Víte proč? Nejen, že pokračovala soutěž o nejšílenější fotku, ale navíc proběhla i kuchaři slibovaná soutěž o nejlepší bojový tanec. Můžete se tak těšit na videa, která se během zítřka objeví ve fotogalerii.
Po diskotéce jsme se vypravili na kmenovou radu. Než ale stihla skončit, přiletěla na nebi na správné místo jedna zemi obíhající věc, a to satelit “Iridium 47”, který na nás velice silně zazářil, a to magnitudou -7.3. Všichni jsme tak upřeli svůj zrak na nebe a s očekáváním sledovali noční oblohu.
Fotogalerie Dvanáctý den (13. 7. 2018)
Fotky z: Soutěž o nejšílenější fotku - 2. část, Soutěž o nejlepší bojový tanec
13. den
Snídani jsme dneska vyřešili rohlíky s máslem a salámem.
Nejprve jsme vyrazili na oddílová místa, kde jsme měli za úkol připravit koule na házení na hry a kmeny, které získali při včerejší dražbě materiál na štíty si také mohli vyrábět štíty. Dnes jsme se z oddílových míst vraceli dřív, takže jsme měli co dělat, aby jsme to všechno stihli.
V táboře, hned po návratu, nastalo táborové focení. Vznikly tak fotky všech účastníků tábora i oddělené fotky jednotlivých kmenů. Chvilku jsme se do foťáku usmívali, chvilku dělali různé obličeje a případně do toho ještě házeli s čepicí, aby byl náš fotograf spokojený. Můžete se tak těšit na táborové fotky, které se ve fotogalerii objeví dnes večer.
Znavení focením v úmorném vedru jsme si s radostí dali obědové rizoto a šli odpočívat při odpoledním klidu ve stanech.
Než jsme mohli začít první odpolední hru, začalo nám pršet. Sice jen nějaká bouřková přeháňka, ale i tak nám dost zamotala plány. Dali jsme si alespoň svačinu a čekali jsme při poslouchání zajímavých informací o aztécké zemi, až to přejde.
Nakonec jsme se dočkali a přestalo pršet. Šli jsme tedy do lesa na výzvu. Dostali jsme za úkol poskládat vzkaz ze slov, která visela na stromech. Aby to ale ostatní neměli až zas tak jednoduché, tak jsme si mohli vybrat jednoho člena kmene, který bude chytat ostatní přeživší z jiných kmenů. Běhali jsme od stromu ke stromu a chodili diktovat našemu zapisovateli nalezená slova. Ke konci jsme už spíš hledali konkrétní slova a snažili se poskládat či domyslet zbytek zprávy.
Po návratu jsme si dali na večeři chleby s obětní pomazánkou a šli si užívat osobního volna.
Den jsme nakonec zakončili kmenovou radou, následovanou postelí.
Fotogalerie Třináctý den (14. 7. 2018)
Fotky z: Táborové focení
14. den
Tak a máme tu druhou táborovou neděli. Vyhnuli jsme se tak dnešní rozcvičce, která se tradičně v neděli nekoná. Čemu jsme se ale dnes nevyhnuli byl celodeňák. Takový ten celodenní výlet, který tu už letos jednou byl. Takže jsme se hned po rohlíkové snídani namazané marmeládou začali připravovat na cestu.
Opět jsme dostali za úkol prozkoumat okolí tábora. Nejen, že jsme tentokrát nalezli mnoho nových míst, která jsme minule neprozkoumali, ale navíc jsme objevili i další varovnou zprávu o útocích kanibalských kmenů!
Po šesti hodinách chůze jsme se nakonec všichni vrátili v pořádku do tábora. Než přišel čas na večeři, dali jsme si táborové divadlo, na které se naši přeživší několik posledních dnů připravovali. Každý kmen pojal své vystoupení z jiného pohledu, takže zatímco jsme se u jednoho vystoupení smáli, u druhého jsme pro změnu s napětím sledovali, jak se situace vyvine. Každopádně jsme všichni své role zvládli bravurně, takže jsme se mohli po vyslechnutí hodnocení od poroty spokojeně odebrat na večeři.
Ani nevíte, jak po dlouhém šlapání, následovaném hereckým výkonem přijde dobrá večeře vhod. Naši kuchaři to ale ví a tak pro nás připravili pochoutku v podobě smaženého sýru se šťouchaným bramborem, u nás se ale této pochoutce neřekne jinak, než smažák. Bříška se plnily a smažáky mizely takovou rychlostí, že naši kuchaři ani nestačili připravovat další kousky chutného smažáku.
Aby jsme náš nedělní den nějak zakončili, pustili jsme se v našem táborovém kině záznam z fotbalového zápasu - finále MS. Pak už jsme ale jen zašli na kmenovou radu a šli jsme spát.
Fotogalerie Čtrnáctý den (15. 7. 2018)
Fotky z: Táborové divadlo
15. den
Po rozcvičce a rohlíkovo máslovo šunkové snídani jsme se vydali na dnešní první hru o výhodu.
Vyrazili jsme do lesa a dostali zakázáno mluvit až do konce hry. V lese jsme se rozmístili po skupinkách, tak aby v každé skupince byl jeden člen z každého kmene. Každá skupinka také dostala jeden papírek z úkolem, který si mají po zahájení hry přečíst a co nejrychleji splnit.
Po chvilce čekání hra začala. Rozbalili jsme papírek a koukali na úkol, který zněl “najdi svůj kmen”. Jakmile jsme si náš úkol všichni přečetli, rozeběhli jsme směrem k dalším skupinkám a hledali své soukmenovce. Po chvilce jsme byli všichni a čekali co se bude dít dál. Najedou se celý kmen rozeběhl směrem k táboru a my jsme se jen nechápavě dívali na sebe a přemýšleli, proč tam běží?
Až v táboře se ukázalo, že naši kmenový náčelníci, kteří tuto hru hráli s námi, měli odlišný úkol, než my. Na jejich papírku stálo “seskupete kmen a vraťte se do tábora”...
Po krátké pauze na snídani začala další hra o výhodu. Tentokrát jsme si měli přinést ze stanu ešus a nějaké oblečení, konkrétně pláštěnku, mikinu, tepláky a běhací (ideálně šněrovací) boty. Všechno jsme to položili před sebe na nástupu. Nejprve jsme si zašli naplnit ešus vodou a rozdělili jsme se podle věku, takto jsme si pak postoupali si vedle sebe. Až jsme byli připraveni, dozvěděli jsme se, co vlastně budeme dělat. Našim úkolem bylo obléknout si co nejrychleji vybrané oblečení z toho co jsme si donesli, to ale nebylo všechno, u toho jsme ještě museli držet v jedné ruce ešus s vodou a nesměli ji rozlít. Nevěřili byste, jak těžké je obléknout se jednou rukou a u toho ještě držet ešus s vodou v rovnováze…
I přesto jsme se ale nakonec všichni dokázali obléknout a v následujícím druhém kole i svléknout z doneseného oblečení.
Než přišel na řadu oběd, vydali jsme se za dalším šamanem do lesa. Tento šaman ale nemá rád společnost a snažil se nás odehnat, na jsme se ale nedali a zkusili jsme se k němu připlížit…
Po namáhavém dopoledni přišel konečně na řadu oběd a my jsme si tak pochutnali na pečeném kuřeti s rýží.
Následovala dnešní výzva. Vypravili jsme se do lesa, kde jsme se dozvěděli, že máme za úkol chodit uvnitř kruhu z provázku a při tom posbírat sedm odpovědi na otázky, poté jsme je měli umístit k otázkám na startu.
Vydali jsme se tedy na cestu a při tom vyhlíželi v okolí na stromech zavěšené odpovědi. Ze začátku to šlo celkem rychle, jedna, druhá, třetí… Pak se to ale začalo zpomalovat a my jsme tak museli více přemýšlet, kde jsme ještě nehledali. Nakonec se ale zadařilo a my jsme mohli jít se všemi kartičkami zpět na start. Otázky byli nebyli lehké, takže jsme se při vymýšlení řešení pěkně zapotili, každopádně jsme nakonec řešení našli a mohli jsme se tak odebrat zpět do tábora na večeři.
Vyhládlí po výzvě jsme usedli ke stolu s chleby s rybičkovou pomazánkou a naplnili si jimi bříška. Některým se sice chuťové buňky zdráhali přijmout chleby s touto pomazánku, ale nakonec se i pro ně našlo něco k snědku…
Velkou část večera následně probíhalo osobní volno, při kterém se jako vždy hrály různé sporty, od fotbalu, až po vybíjenou.
Mezitím co jsme si užívali volna, vyřítili se na nás náhle indiáni a než jsme se nadáli, ukradli nám náš oheň. Vypravili jsme se tedy po jejich stopách získat oheň zpět…
Po návratu do tábora jsme ulehli do postelí a znavení usnuli.
Fotogalerie Patnáctý den (16. 7. 2018)
16. den
Konec tábora se nám kvapem blíží a nás tak čeká jeden z posledních dní, kdy budeme moci ovlivnit jak se v táborové hře umístíme.
I přesto jsme začali dnešní den rozcvičkou, stejně jako jiné dny. I snídaně zůstala, takže jsme si dali rohlíky s máslem a tvrdým salámem.
Pak nám ale začala první výzva. Jaká výzva bude, mohl vybrat kmen, který včera vyhrál hru o výhodu. Vybrána byla hra “ocáskovaná”, a my jsme tak strávili první polovinu dopoledne obíráním ostatních kmenů o ohony z šátků.
Před obědem jsme stihli ještě jednu další výzvu a to číslovanou. Každý dostal číslo, které mu bylo napsáno na tvář a šel hádat čísla ostatních. I když je tato hra spíše poklidná, rozhodně není zcela bez akce. Ono totiž není až zas tak lehké skrývat číslo napsané na tváři jenom pomocí přírodních věcí (stromů, kamenů, či třeba země), když si ani nesmíte nic přidržovat u tváře rukou. Museli jsme se proto hodně snažit, aby ostatní kmeny neviděli naše čísla. Plazili jsme se po zemi, chodili okolo stromů a případně si kryli svá čísla o ostatní soukmenovce a přitom se snažili odhalit co nejvíce přeživších z ostatních kmenů.
Vyhládlí jsme nakonec došli do tábora a dali si na oběd kuře na smetaně s houskovou knedlou.
Polední klid dnes proběhl na oddílových místech, kde jsme si mohli naposledy prohlédnout své chýše, než jsme je po poledním klidu rozebrali.
Po návratu do tábora jsme vyrazili do lesa, kde jsme si zahráli hru obchodování. Potřebovali jsme totiž rozmnožit naše zásoby dřeva, aby jsme si mohli postavit lodě, na kterých bychom mohli odplout. Běhali jsme od stanoviště ke stanovišti a snažili se levně nakupovat dřevo a draho ho prodávat.
V táboře jsme si dali máslovo-vajíčkovo-chlebovou večeři a začali se chystat na večerní program. Jaký program? No přece táborovou diskotéku!!!
Celý večer jsme tak skákali na diskotéce či se ploužili při ploužácích. Také byly přímo na diskotéce vyhlášeny nejlepší fotky ze soutěže o nejšílenější fotku.
Po prodloužené diskotéce jsme zalehli do postelí a tvrdě usnuli...
Fotogalerie Šestnáctý den (17. 7. 2018)
17. dne
Dneska nám celý den foukal vítr a bylo zataženo, ani to nám ale nezabránilo si i tento den pořádně užít.
Začali jsme samozřejmě rozcvičkou, následovanou snídaní, dnes v podobě rohlíků s máslem a šunkou.
Hned po snídani jsme se vydali do lesa, kde proběhla první dnešní výzva. Zástupci všech kmenů byli navázáni fáborky a my jsme je šli lovit. Pořádně jsme je prohnali…
Po návratu do tábora následovala krátká netradiční ostrovní Olympiáda, při které jsme si vyzkoušeli hned několik dovedností. Od hodu kládou, přes střelbu, až po hod ufem na cíl. Také jsme měli stanoviště, ze kterého se běhal oblíbený fáborkáč, kde jsme měli za úkol v co nejkratším čase uběhnout stanovenou trasu a doplnit po cestě co nejpřesněji pár úkolů. Poměřili jsme si tak mezi sebou své schopnosti a dovednosti.
Na obědě, na který jsme se už všichni těšili, jsme si pochutnali na sekané s bramborem. Naobědvaní jsme si pak šli lehnout do svých stanů na polední klid.
Odpoledne nejprve proběhl úklid lesa. I přes naši snahu zachovat les čistý, bez papírků a jiných ostatků po hrách, zůstaly po nás v lese nějaké zapomenuté odpadky, které je potřeba uklidit, tak aby jsme opustili tábor a jeho okolí v čistotě.
Následovala výzva, vzali jsme si svoje “štíty” a dostali jsme “meče” a bojovali jsme proti sobě v aréně. Vždy bojovala pouze půlka oddílu a hrálo se na dva vítězné zápasy. Nakonec se mezi sebou utkali i vedoucí o bonusový bod navíc pro svůj oddíl. Všichni jsme tak dostali možnost ovlivnit výsledek této výzvy.
Po chlebové večeři s paštikou následovalo osobní volno, po kterém jsme se vydali po jednom na posvátnou louku, kde na nás čekal šaman. Poděkovali jsme mu za tři vydařené týdny, které jsme mohli společně strávit a on nám naoplátku vydal obálku s tajnými zprávami, které nám poslali ostatní spolutáborníci během tábora pomocí naší speciální krabice zvané “secret box”.
Pak už jen následovala kmenová rada, po které jsme zamířili rovnou do postele.
Fotogalerie Sedmnáctý den (18. 7. 2018)
Fotky z: Návštěva šamana (návrat s obálkami)
18. den
Tak a máme tu poslední táborový den. Den, který rozhodne o všem. Den, kdy konečně odplujeme z tohoto ostrova.
Hned po rohlíkovo máslovo sýrové snídani jsme se vydali na posvátnou louku, kde jsme se začali připravovat na odplutí.
Hráli jsme hru, kdy z každého kmene byl vybrán jeden náčelník a tři ochránci, zbytek byli útočníci. Útočníci měli koule a měli jimi zasáhnout náčelníka, zatímco obránci měli štíty a měli náčelníka krýt. Běhali jsme po louce a házeli koulemi na náčelníky ostatních kmenů, kteří nám naši snahu opláceli házením koulí na našeho náčelníka.
Po svačině jsme si dali ještě pár kol této hry, pak už jsme ale popadli naše lodě a vydali se s nimi do tábora, aby jsme je mohli spustit do řeky a vyplout na moře.
Cestou nás ale přepadli indiáni a ukradli nám všechno naše zlato, které jsme měli u sebe. Aby toho ale nebylo málo, když jsme došli k táboru, zjistili jsme, že nám ho celý obsadili. Budeme se tak muset k vodě probojovat.
Indiáni se bránili, seč jim síly stačily, ale my jsme byli silnější. Nejen, že jsme dokázali spustit naše lodě do vody, ale dokonce jsme dokázali indiánům ukrást všechno zlato co měli, včetně zlata co nám ukradli.
A bylo dokonáno. Odpluli jsme na lodích pryč z tohoto ostrova zpět do Evropy, zpět domů…
V naší lodní kuchyni se dnes na oběd podávali těstoviny s cukromákem, které určitě po náročném dopoledním výkonu přišli vhod.
Odpoledne jsme věnovali úklidu lodi (tábora) a balení. Museli jsme si všechno přichystat na zítra, protože příjezd do Evropy a přesedání na čtyřkolový dopravní prostředek je naplánován na brzké ranní hodiny, takže nebude ráno moc času na balení. Držte nám palce, ať po cestě někde neztroskotáme a nemusí se tak celý příběh našeho tábora opakovat…
Co by to ale bylo za vítězství bez pořádné oslavy, že jo? Napadá vás, jak by jsme mohli dnešní den nejlépe oslavit? Mno jak jinak, než táborovou diskotékou!
No jo, ale ta už tu byla několikrát… Takže ji nějak musíme vylepšit, ne? Co tedy říkáte na rozlučkovou táborovou diskotékou, doplněnou o opékání špekáčků? To by už šlo? No ještě aby ne. :D
Opekli jsme si tedy špekáčky na večeři, hodili se do gala a vyrazili na diskotékou. Loučení bývá těžké, i když jsme spolu byli jen pár dní, vytvořili jsme si mezi sebou různá přátelství a přeci jen je těžké se se všemi zase na rok rozloučit.
Někteří se těší domů, jiní by zase v našem táborovém světě zůstali alespoň ještě o týden déle. Pro všechny ale náš tábor končí stejně. Vítězstvím nás všech, které si můžeme zase příští rok zopakovat. Vítězstvím, na které můžeme i v dospělosti vzpomínat. Vítězstvím, které se třeba někdy i v našem reálném životě vyplní.
Ale dost už toho povídání… Je čas jít spát… Já vím, já vím, chtěli byste ještě další pokračování. Však nebojte, bude. Příští rok se zase všichni znovu setkáme a vytvoříme společně další takovýto příběh. Ale teď už honem všichni spát. :)
PS: Zítra večer ještě vyjde poslední rozlučkový díl táborového deníku, tak si jej nezapomeňte přečíst.
Fotogalerie Osmnáctý den (19. 7. 2018)
19. den
Poslední táborové ráno. Poslední chvíle na dobalení, než nás opustí autobus s cestujícími do Prahy.
Všichni vzpomínáme na nejlepší chvíle tábora. Jak jsme se poprvé seznamovali s našim kmenem. Jak jsme poprvé vyhráli nějakou hru. Jak jsme mohli při vodních hrách polít vybraného vedoucího od hlavy až k patě. Jaká atmosféra panovala při večerních kmenových radách. Jak jsme si pročítali psaníčka, která nám poslali ostatní táborníci přes tajnou schránku. A přitom vzpomínání si dobalujeme poslední věci do svých kufrů.
Ještě stihneme chlebovou snídani s máslem a šunkou, ale pak už to přijde. Ta chvíle loučení. Ta chvíle, při které se nám plní oči slzami. Mezitím se autobus plní a následně odjíždí směr Praha.
Cestující do Brna si musejí ještě chvilku počkat, ale nakonec vyjde řada i na ně a autobus si je odváží do Brna.
Během cesty nás naštěstí nic nezastavilo a my jsme tak v pořádku dojeli do Brna i do Prahy.
A tak končí letošní tábor. Pro nás ale ještě končit nemusí, dokud si na něj budeme nosit své vzpomínky, bude svým způsobem pokračovat dále i v našich myšlenkách. Každý si tak může vytvořit svůj vlastní konec...
Těšíme se na všechny zase příští rok. :)
Loučí se s vámi táborový zpravodaj Jirka
A na závěr ztráty a nálezy: (Věci je možné po dohodě vyzvednout v Brně.)
